Bulimie – když přejídání střídá zvracení
Charakteristika mentální bulimie
Pro bulimii jsou příznačné střídavé záchvaty přejídání (většinou i vysoce kalorickou stravou) a zvracení, které si nemocní vyvolají sami právě z důvodu pocitu viny.
Postihuje jedince s normální váhou nebo i silnější, kteří touží po štíhle vypadající postavě a především dívky v pubertálním věku, ale také ženy a dokonce muže (v ČR trpí bulimií každá 20. dívka).
Příčinou vzniku bulimie může být stejně jako u mentální anorexie reakce na negativní životní událost, stres či neschopnost řešení různých problémů.
Nemocní si svou ztrátu kontroly nad přejídáním uvědomují.
Přejídání
- hlad, zvyk a touha po jídle jsou tak silné, že nemocní postižení bulimií jsou schopni požít obrovské množství potravin
- po nasycení a najedení však nastává fáze výčitek a pocitů viny a bulimici chtějí přijatou stravu dostat co nejdříve ven ze svého těla
Zvracení
- nastává právě po přejedení
- jedinci postižení bulimií si dokážou zvracení vyvolat buď prstem nebo předmětem (např. tužkou) a zvracivý reflex si tak mohou vypěstovat ovšem i do fáze spontánního zvracení, kdy zvracejí, aniž by chtěli
- vyvolávání zvracení předmětem je nebezpečné v tom, že hrozí spolknutí daného předmětu, či poranění krku a jícnu
- krom vyvolání zvracení bulimici také často užívají projímadla či diuretika, aby tak zabránili vstřebávání živin ve střevě a odvodnění
Projevy mentální bulimie
- přehnaná kontrola tělesné váhy - nespokojenost s váhou
- tajné přejídání
- vyvolávání zvracení
- deprese, podrážděnost, výkyvy nálad (nemocný neví, zda se najíst, nebo ne)
- vyhýbání se rodině a přátelům
- slabost, únava, závratě
- u žen nepravidelnost menstruačního cyklu
Rizika bulimie
- s nepravidelnými stravovacími návyky a vyvoláváním zvracením mohou nastat další zdravotní potíže
- zimomřivost
- při přejedení pocity plnosti, plynatosti, nevolnosti
- zácpy a průjmy
- osteoporóza
- zvýšená kazivost zubů - z důvodu častého zvracení
- bolesti v krku a břicha - z důvodu zvracení
- otoky slinných žláz pod čelistí
- poruchy vnitřního prostředí organismu - narušení homeostázy, rozvrat minerálů, vodního hospodářství, rovnováhy elektrolytů - z důvodu užívání projímadel a diuretik
- onemocnění srdce a ledvin (při narušení rovnováhy minerálů)
- nebezpečí prasknutí jícnu (stěna jícnu je kvůli častému zvracení stále oslabována)
Dá se bulimie léčit?
Léčba bulimie je běh na dlouhou trať. V první řadě se nemocný musí chtít vyléčit, a zapojit se tak do léčebného režimu. Léčba bulimie znamená především spolupráci s psychologem nebo psychiatrem. Dále si nemocný musí vytvořit návyk stravovacích režimů, zbavit se výčitek po najedení a v poslední řadě se v těžkých případech mohou nasadit také antidepresiva.
Máte s tímto onemocněním nějaké zkušenosti?
Komentáře (17)
Ahoj,
Naprosto souhlasím s celým článkem od JÁJI.
Já trpím bulimii jí dva a půl roky , vždy jsem vážil 55kg při 165cm což bylo relativně normální váha .
Začalo to skončením Střední školy kdy jsem nastoupil do práce po ukončení PP ,kdy jsem dlouho hledal práci tak jsem začal hodně jíst i v noci, nic mne nebavilo mne ani můj sport takže veškerá aktivita zamrzla. Po době kdy jsem našel práci jsem počátek času zjistil že jsme tlustý a nelíbil jsem se sám sobě , jistě měl jsem zadek nohy atd.. (já bych řekl spíš malá chodící koule) nebyl jsem šťastný ani sám ze sebou pocity hrozné. Počátkem listopadu jsem si řekl a dost musím zhubnout začal jsem cvičit víc než obvykle ,zhubnout mi to nějak nešlo (trvalo to dlouho) a Jaro/Léto klepalo na dveře. Našel jsem způsob ,jídlo vypudit ven , četl jsem stránky o Bulimii a A-na blogy.. řekl jsem si že to budu mít pod kontrolou…Nejdřív jsem si udělal detoxikaci těla (než jsem začal ZVRACET) Hubnutí/Kila šlo/šla velmi rychle dolů .-)) to mne těšilo. Od listopadu do Dubna jsem zhubnul 13kgtj.52kg což bylo spojeno i ze sportem a zvracením, někdy jsem se přejedl a šel zvracet i čtyřikrát denně stačilo mít jen nafouknuté břicho a šlo vše ven musel jsem se najíst tak jako dříve/minule v malých dávkách a minimálně to jíst 20min tělo a mozek spolupracují jídlo nebo-li kousky jídla které sníte tak tělu trvá nějaký čas než se dostane do žaludku proto těch 20min a opravdu stačí málo/mi stačilo málo jídla), Myslel jsem si že s tím přestanu taky že ano přestal jsem s tím ale po týdnu se mi to vrátilo znova pocit úzkosti z tloušťky deprese nevím proč tělo jsem měl stejný jako minulem Střední a já nebyl šťastný kde je chyba?? … Přemýšlel jsem a zjistil jsem že se musím naučit sebe mít rád/milovat trvalo to dlouho teda a ejhle naučil jsem se to. Můžu říci že jsem teď šťastný zhubnul jsem dvě kila ,jsem naprosto spokojený s výsledkem jenže za tu námahu kterou mám za sebou bych nikomu nepřál ani deprese ani lítost úzkost ... Tyhle pocity jsou otřesné kdy vidíme sami v sobě problém … Proto se neřeší příčny ale příznaky.Nyní vím že tohle budu mít do konce života sice nevyhrál jsem boj s Bulimii ale za to jsem šťastný sám ze sebou spokojený zní to divě ale pravda je taková. Zvrácení mám už pod kontrolou nezvracím jako dřív. Ráno si dávám snídani ,pak ovoce menší oběd který spořádám za 20min když je čas pokud ne bohužel se stane že nejím a nebo že jdu zvracet není to ale každý den .-))
Smyslem mého příběhu je aby lidi kteří chtějí zhubnout tak aby zhubli zdravě a ne problematikou příjmu potravy není to nic hezkého. Popřípadě se nedívejte do zrcadla to je to nejhorší to byl hlavní aktivátor mého problému teď když se kouknu tak jsem samá šlacha a sval což je lepší než minule kdy jsem byl hubený. Mám teď to co jsem měl ,ztratil….. a získal zpět
Nemusím ani psát/vypisovat že okolí si všimlo že jsem rapidně zhubnul.
Už jen koncové věty , Ať jsi holka nebo kluk je to jedno každého to dostane ,neblbnete sami se sebou zdravý máte jen jedno a pokud se k tomu dostanete není cesta zpět a kdo říká že se vyléčil tak podle mě lže protože tohle je dlouhý boj na dlouhou trať…. Stačí málo aby Vás někdo pošťouchnul že jste tlustý nebo to vidíte sami a jste v tom problému znova.
Anonym.
Dobrý den. Potřebovala bych poradit.
Mám nejlepší kamarádku. Vídaly jsme se každý pátek, ale poslední dobou moc pracuju takže jsem na ni neměla tolik času. Neměla jsem ani ponětí co se to s ní děje. Včera mi řekla, že je bulimička, že se přejídá a pak zvrací, že by chtěla normálně jíst, ale už nemůže.
Nechce to říct matce. Mám jí pomoct já. Pomůžu jí, chtěla bych. Poradíte mi co mám dělat? Děkuju.
ahoj volam sa Katka ,v Prahe zijem 5 rok a tu zacal aj moj zivot s bulimiou,na Slovensku som trpela anorexiou ktora sa zmenila na bulimoiu ani neviem co je horsie,nedokazem sa normalne najest a hlavne ten pocit plneho zaludka je strasny musi to ist proste vonku , chcem normalne zit prosim pomozte mi niekto ja sama to nedokazem......
Snad pomůžu. Já jsem měla bulimii asi 6 let a až se dostavily potíže se zánětem jícnu tak jsem si vše přečetla o tom, z čeho ten zánět mám a že mi hrozí jako bulimičce nádor jícnu, jehož léčba vlastně neexistuje. Dostala jsem strach o život. Pár měsíců jsem chodila na kontroly, vše je ok, potíže už nemám, a bulimii také ne.Stravuju se tak, že i bez zvracení mám při svých 165 cm 58 kilo. a to nejsem mladá. Je třeba si uvědomit, k čemu mi je štíhlá postava, když svoji zásluhou třeba umřu.
opravdu není možnost jak se z bulimie vyléčit natrvalo? Bohužel jsem v podobné situaci jako vy.. přece musí existovat řešení a vyléčení..
www.jakomodelka.cz - doporučuju, moc mi pomohli!
trpěla jsem bulimií 4 roky od svých 16cti let...ve 20ti letech jsem se vzchopila jen proto, že jsem moc chtěla miminko...to bylo jediný co mě z toho dostalo...dnes je mi 22let a mám krásnýho syna...ale do bulimie se začínám znovu dostávat...je to nemoc kterou už nikdy z hlavy nikdo nedostane....člověk se na chvíli vyléčí a říká si, že už to bude fajn,ale bohužel tomu tak není...stále ,když jsem měla kila abych pro ostatní vypadala normálně, jsem byla nervózní z toho jak vypadám,ale trpěla jsem to hlavně kvůli miminku.Strašně moc bych chtěla být v pohodě,ale sama vím, že už to nikdy nebude jako dřív.Deset dětí si udělat nemůžu,abych na tom byla dobře, ale chci žít pro to které teď mám a moc mě potřebuje.
Ahoj, taky jsem se strašně
bulímii trpím 5 let, každý den si říkám, že se vzchopím a přestanu. Ale najím se a veškeré sliby a odhodlání je tu tam a lítám v tom zas a zas, každý den, několikrát denně.
Před přítelem jím jen malé množství, většinou v tekuté stravě, když není doma, vykuxuju celou ledničku a pak s výčitkami běžím na záchod,...ale ten pocit, že můžu sníst na co mám chuť, pak to jdu vyzvracet a je to jako bych vlastně ani nic nejedla, je úžasný.
mám problémy s žaludkem, bez projímadel neexistuju,
snažila jsem se pustit do sportu s myšlenkou, že mě třeba sportování naládí a já budu mít více odvahy přestat, omyl.
moc bych si přála se normálně najíst s příjemným pocitem, ale nejde to.
snad se z toho někdy dostanu. chci se z toho dostat a budu bojovat ( jen doufám, že ne dalších 5 let)
Začalo to nevinně....v 9. třídě jsem šla poprvé na zábavu. Měřila jsem 175 cm a vážila 55 kg. Jeden kluk mě vyzval k tanci a pak mě začal šeptat do ouška...nezdá se ti že si nějaká tlustá!!!!a od té doby to začalo!!!celý týden sem vynechávala snídaně, obědy, večeře a cvičila jsem třeba i celý den...a to jsem pila jen vodu...akorát před rodičema jsem si vzala jen kus ovoce nebo zeleniny....a pak jsem si na internetu našla bulimii...takže jsem už totálně v p*****....na posezení sním klidně 10 velkých jogurtů k tomu několik kusů pečiva, doma oběd, prostě vše co se doma najde......a pak to vše končí někde pryč...teď je problém, že už to všechno nejde pryč a něco ve mně zůstává a když to zkouším pořád dokola tak to prostě nejde!!!!!už nevim jak dál.....kdyby nebylo toho jednoho zmetka kluka, tak bych byla normální..proč jsem ho jen potkala!!!!!řekla bych, teda já to vím, že to ve mně zůstane napořád....ale vám všem držim palce!!!!!!!!
Bulimii mam od 15ti let,ted je mi 17.chtěla jsem být hubená jako všechny holky. Ve svých patnácti jsem vážila přes sto kilo.Byla jsem nestastna.Kazdy se mi posmival.. Ted meřím 177 cm a vážím 38 kilo. co bych dala za tech sto kilo..:(((((( nezacinejte s tim.
Bulimii mám od 10 let. Je mi 27.Po nemocnici teď o prázdninách jsem zvracela už jen dvakrát, ale můj život bez mie nemá smysl. Je to totální změna a nevím jestli to vydržím, ostatním držím pěsti v léčení a nezůstávejte v této nemoci příliš dlouho, protože pak se z toho o to hůř dostává...
Od 14ti do 17ti anorexie (31kg - hospitalizace v 15ti)... Pak následovaly lásky, školy, práce - nezdary a prohry... Stín výčitek z jakéhokoliv pozřeného sousta byl (a je) stále se mnou... Od 21ti do 26ti bulimie. Mám normální váhu, nikdo to ani netuší. Jsem aktivní sportovec, mám stabilní práci... ALE, nevím, jak z toho ven. Snažím se přestat, ale nevydržím víc, jak 14 dní :( Přes rok mě trápí zdravotní problémy: Zhoršení atop.ekzému, časté záněty středního ucha, bolesti žaludku, plynatost. PROSÍM všechny! Nikdy s tím nezačínejte a ani si s touto myšlenkou nepohrávejte...
Tak ja ji mam už 14 let a šanci ven nevidím, i když bych ráda. Ale nedaří se mi, ani s pomocí psychologa a antidepresivy. Vydržím maximálně dva týdny. Kdo nezažil, nepochopí.
Bohužel musím souhlasit s "Buli"...stane se to součástí běžného denního fungování. Vlastně je člověk rád, že si může dát pořádně do nosu a nemít z toho následky v podobě přebytečných kol. Mimochodem se u mě neprojevují žádné z uváděných rizik...(možná ZATÍM).
Tak to gratuluju! To už je slušná doba a šance vydržet!
bulimie je svině. měla jsem ji asi rok a sem ráda, že už jsem asi 8 měsíců nezvracela